Dana Faktorová - Mistryně ČR 2014 v bikiny fitness

10373779_245628792300350_7909306179518244564_nDana už od malička tíhla ke sportu a její první volbou byl tanec. Přes tanec se jí otevřely dveře na Pražskou taneční konzervatoř, kde úspěšně prošla přijímacím řízením a následně i úspěšným absolvováním osmiletého studia. Její kroky poté směřovaly na HAMU, kde studovala pedagogiku klasického tance. Při studiu současně vyučovala tanec na taneční konzervatoři a v tanečním studiu.

Tanec mimo jiné vyžaduje i fyzickou zdatnost a sílu, tudíž taneční lekce obsahovaly i posilovací pasáže. A v těch se právě Dana našla, když zjistila, že jí posilování baví více, než samotné tancování. Tímto započal její zájem o fitness a Dana se začala i více zajímat o cvičení a správné stravování. Nakonec se zatoužila vrátit zpět na pódium, a to se jí po navázání spolupráce s trenérem Milanem Polívkou a velké porce dřiny a odříkání také podařilo. Jejím největším dosavadním úspěchem je získání titulu mistryně České republiky v bikiny fitness nad 168 cm v roce 2014.

V prvním rozhovoru s Deinou, jak se jí říká, se nám ona sama blíže představí a prozradí vám o sobě více informací – jak začínala, co pro ni bylo nejtěžší a jaké má plány do budoucna.

 

Dano, i když jsem to v úvodu lehce nastínila, řekněte nám svými slovy, jak jste se dostala k fitness?

K fitness mě dostal spíš zájem a zvědavost než nějaký konkrétní záměr. Na oněch tanečních lekcích, co jsem vedla, jsem postupně zjišťovala, že mě baví víc posilovací část lekce, než tanec samotný. Bavilo mě bojovat sama se sebou, kdy jsem pokaždé udělala jeden klik navíc a pozorovala, jak se stále zlepšuji. A to jsem posilování neměla nikdy dříve ráda - prostě se to nějak zlomilo. Asi jsem věkem zmoudřela :-D.

Jak dlouho se už fitness věnuješ?

Konkrétně fitness se věnuji cca 4 roky. Respektive jsem teď v historii pošty našla email z 29.11.2010, kdy jsem psala mé tehdejší trenérce, zda by mě netrénovala. Takže jsem nedávno měla vlastně výročí - to jsem oslavila parádním proteinem :)

Pohyb mě ale provázel de facto od školky. Navštěvovala jsem tzv. tanečky na ZUŠce, následně absolvovala Taneční konzervatoř v Praze, 2 roky na HAMU - obor pedagogika tance, učila tanec na konzervatoři a v tanečních centrech a tančila v tanečních skupinách. Dokud jsem tzv. nečichla k železu :-)

Deina Faktorova

Musí být hezký pocit vidět na sobě zlepšení. Je tohle tvoje motivace, nebo máš i nějaké jiné „hnací motory“?

Má motivace byla dříve každá bikiny fitnesska, kterou jsem viděla na pódiu. Jsou krásné, žensky osvalené a přitom, žádná ořezávátka. Strávila jsem hodiny a hodiny sledováním nejrůznějších fitness soutěží, konkrétně pak videa Nikol Weiterové, první slovenské profesionální bikiny fitness závodnice. Takže má motivace? Nikol Weiterová! A hnací motor? Já sama - být lepši než včerejší Deina.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Loni jsem se na jaře poprvé zúčastnila závodů. Chci být jednou trenérem fitness, a proto jsem chtěla sama okusit vše, čím si takový závodník musí projít, abych pak své zkušenosti mohla předávat dál. Podařilo se mi vybojovat 4. místo na Mistrovství Čech a nominovat se na Mistrovství České republiky, které jsem ve své kategorii na 168cm vyhrála. Stala jsem se tak mistryní České republiky pro rok 2014. Po MS ČR se konala ještě pohárová soutěž BFC Cup v České Lípě, kde se mi znovu podařilo vyhrát. Pořád mi nějak nedocházelo, že se mi splnilo to, o čem jsem ani nesnila.

Přibližně o měsíc později se v Praze pořádala amatérská jubilejní 50. Olympie. Startovné bylo vysoké, ale já moc chtěla zažít atmosféru velkého závodu, kde budu bok po boku s fitness špičkou. Startovalo nás něco přes 30 dívek v mé kategorii. Pro mě byl velký úspěch projít eliminací - tedy projít do výběru nejlepších 15 dívek. O to větší šok jsem měla, když jsem viděla kompletní výsledky a své jméno viděla napsané na 12. místě.

Má každý tvůj úspěch pro tebe stejnou hodnotu? Na jaký úspěch vzpomínáš nejraději a na jaký si musela nejvíce dřít?

Nejvíc si vážím úspěchu na mnou absolvovaných druhých závodech a to MS České republiky 2014. Byl to pro mě doopravdy nečekané vítězství.

Co se týká dřiny, tak první tři závody - MS Čech, po týdnu MS ČR a den na to BFC Cup v České Lípě byly blízko za sebou, takže nebylo tak složité zachovat formu, i když asi na MS ČR byla dle mě nejlepší. Celý proces mě velmi bavil, jak jsem si vším procházela poprvé. Horší bylo po této premiérové přípravě vytrvat další měsíc do Olympia Amateur. To byl pro mě, troufám si říct, očistec. Byla jsem už moc unavená a odpočítávala poslední dny diety. To bylo pro mě asi to nejhorší období.

Kam až sahají tvoje cíle ve fitness? Čeho bys chtěla dosáhnout? A – poněkud hloupá otázka pro cílevědomé sportovce – měla bys vůbec někdy dost  ?

Bude to znít asi divně, ale já nejsem závodní typ. Závody jsem od malička neměla ráda. První popud jít na závody byla zkušenost. Chtěla jsem zažít pocit, jaké to je a tím vlastně i skončit.

Nyní už to vím a samozřejmě jsem po úspěchu na jarních závodech změnila své plány. Neříkám, že bych chtěla mířit rovnou do profi scénu. Na to stojím nohama až moc pevně na zemi. A po pouhých čtyřech startech o tom nemůže být ani řeč. Ale nikdy neříkej nikdy 

Moje momentální cíle jsou zkusit s dalšími závody, vítězit hlavně sama nad sebou. Abych se na soutěžní prkna postavila opět s pocitem, že jsem udělala maximum. Pokud i s tímto nevyhraji, budu vědět, že jsem poslechla trenéra/ku na 100% a hlavně si nebudu sama nic vyčítat.

Jestli bych měla dost? Těžko říci. Ale dostat na závodech pohár, mít z internetu stažené fotky, záznamy a popřípadě číst od fanoušků, kamarádů aj. kladné ohlasy je věc, co vás hodně motivuje.

Úplně živě si vzpomínám, jak jsem první měsíc po závodech chodila jak ve snu a nebudu Vám říkat, že to nebylo nic příjemného.

Teď trochu obecněji. Myslím, že čtenáře by zajímalo, jak bys charakterizovala tvůj životní styl. Asi nejvíce oblast cvičení a stravování.

Jelikož chci v závodění pokračovat, tak stravování včetně životního stylu, se určuje dle toho, v jaké fázi přípravy zrovna jsem. Ale asi se chceš zeptat, či jsem pedant a striktně se držím zdravého jídelníčku a cvičení :-) Odpověď je, že ne vždy tomu tak je. Respektive v přípravě na jarní soutěže jsem svůj jídelníček a tréninky doopravdy striktně držela. Jelikož kdybych porušila, byť jen jedním kousnutím třeba do tučného sýru (sýry zbožňuji), nevydržela bych, kvůli výčitkám, sama se sebou. A pak bych na soutěžních prknech stála s tím, že jsem neudělala maximum. Ovšem po soutěžích se každý většinou vrhne na šílené obžerství. A u mě tomu nebylo jinak. Po Olympii jsem se pustila na svou zásobu čokoládiček a sladkostí, a to je normálně vůbec nejím, neboť mi ani nechutnají. Pochutnám si spíše na již zmíněných sýrech. Ovšem z předzávodní diety mi chyběly hlavně cukry, které jsem o sebe pak dostávala v nadměrném množství. Usínala jsem doslova s čokoládou u pusy. Když si na to vzpomenu, tak je mi úplně zle :-D. Říkám si, že tomu tak příště nebude, ale bůhví, co bude příští rok :) Teď už je pozávodní přejídání za mnou a já se opět držím svého jídelníčku, tréninkových plánů. Jednou za 14 dní si zajdu v sobotu na oblíbený frozen jogurt, který mám povolený a užívám si každé sousto. Člověk si pak těchto chvilek hrozně moc váží a nabije ho to na další dny. Můj snoubenec říká, že jsem jídlem "zmagořená", protože si užívám i rozmačkaný banán s rýží, posypaný rozpustným kafem :-D A co se týká společenského života? Nooo.. tak tady jsem marná. Když si naplánuji nějaký sraz s kamarády, tak to bývá v sobotu po obědě, kdy mám po tréninku a hlavně po obědě. V týdnu je to se mnou špatné. Bývám někdy i 2x denně ve fitku - ráno před prací a večer po práci. Mnohdy chodím domu až ve 21 hod a musím si navařit jídlo na další den. Takže akce pořádané v týdnu, jsou pro mě často tabu, ale mé okolí si na to už nějak zvyklo. Tedy doufám v to a snad mi prominou, že dám přednost mnohdy posteli než skleničce Mattonky na baru:)

Jak často by podle tebe měl běžný člověk cvičit?

Člověk by měl cvičit tak, aby ho to bavilo a hlavně pomáhalo v tom, co od cvičení očekává. Nemůžu říct, že ten a ten člověk by měl cvičit 3x týdně. Jsou lidé, které jen bolí záda a cvičení jim pomáhá. Ti budou cvičit méně intenzivněji než lidé, kteří třeba se tomuto věnují závodně a formu těla směřují zcela jinam. Nebo ti, co mají problémy s obezitou. U nich se zase zcela zásadně musí držet jídelníček a k tomu vybírat vhodná cvičení. Ze zásady by měl ale každý člověk cvičit alespoň 2x týdně, ať už je to procházka, běh nebo nějaké, poslední dobou oblíbené, skupinové lekce.

Dana Faktorova All4Fit

A co by podle tebe měl běžný člověk jíst? Máš nějaké potraviny, kterým by se měli všichni obloukem vyhýbat a naopak ty, u kterých můžeme občas přimhouřit oči?

Člověk by měl především jíst. Každý jsme jiný. Někdo denně navštěvuje fastfood, jí smažená jídla a přesto má postavu jako lusk – a že těchto lidí pár znám (tichá závist)

Jde o to, čeho chcete dosáhnout. Pokud jste běžný člověk, tak tu nebudu vypisovat, co byste měli a neměli. Myslím, že těchto článků jsou mraky a každý z nás jich už pár přečetl. Základ je hlavně jíst pravidelně. Zní to jako clishé? Ale to je dle mě největší kámen úrazu, čeho se lidé dopouští. Nesnídají, obědvají něco ve spěchu apod. Jezte pravidelně a uvidíte, jak se Vám uleví. Já běžně snídám mezi 7-8:30hod (dle tréninku), svačinu mám vždy v 11hod, oběd 13hod, svačina mezi 15:00-16hod a večeře mezi 18-19hod (opět dle tréninku).

A čemu se vyhýbat? Pokud nejste závodní sportovec, tak bych se těch „zakázaných“ potravin moc nebála. Jednou za čas vám to neuškodí. Ale já jsem pro to, se pořádně najíst steaku s rýží a zeleninou, než se zaplácnout pytlíkem chipsů. Stejně budete mít za chvilku hlad a z nevyvážené stravy budete mít pořád na něco chuť. Se správně vyváženou stravou se vám to zaručeně nestane.

Co by si vzkázala těm, kteří uvažují o tom, že začnou s fitness?

Nejdříve si řekněte, co od cvičení očekáváte? Chcete si jít jen sem tam zacvičit na skupinovou lekci? Najděte si někoho, s kým byste na lekce chodili anebo se s někým skamaraďte na místě. Ono je mnohem lepší "nebýt v tom sám". Ze začátku určitě :) Pokud chcete jít výš a zkusit posilování jako takové a třeba jít jednou i na závody, najděte si předně dobrého trenéra, neboť začátky určitě nebudou jednoduché. Přípravy jídel, tréninky, dril, odmítnutí babiččiného skvělého štrůdlu aj. Ale jakmile uvidíte první výsledky, začne se Vám tento styl života stávat více vlastním. Nic najednou nebude takový problém, jako mohl být na začátku. Člověk si zvykne zkrátka na vše. Jen vydržte! Začátek je vždy těžký, ale slibuju, že bude lépe! :-)


Dano, děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů jak v pracovním (sportovním), tak v tom soukromém životě.

Pokud by Vás o Daně a fitness zajímalo více informací, najdete je zde:

www.danafaktorova.cz

Autor: Kateřina Novotná