Sacharidy

Jsou největší složkou lidského jídelníčku. Patří do nich čokoláda i brambory. Spousta z nás si je však nejčastěji spojuje s bílým práškem nazývaným cukr. V tomto článku se blíže podíváme, co jsou to sacharidy.

Sacharidy_1

Sacharidy, často označované jako cukry, můžeme rozdělit do tří skupin, které se řídí počtem cukerných jednotek. Monosacharidy představují nejjednodušší cukry a řadíme do nich potraviny jako je med, běžný kostkový cukr nebo čokoláda. Jsou rychlým zdrojem energie, avšak brzo po jejich konzumaci nastupuje hlad. Monosacharidy přijímáme často v podobě sladkostí a cukrovinek. Ty obsahují velké množství cukru a v mnoha případech i tuků. Představují tak velký zdroj energie, který je naše tělo nuceno, pokud nemáme dostatečný energetický výdej, ukládat do zásoby.

Skupinu monosacharidů, které bývají na obalech potravinových výrobků označovány jako cukry, tvoří glukóza, fruktóza a galaktóza. Glukóza může být tělem využita třemi způsoby. Zaprvé přímo buňkami k získání energie, zadruhé uskladněna v podobě glykogenu ve svalech a játrech anebo přeměněna na tuk a uložena jako energetická zásoba.

Pro vstup glukózy do buněk je v těle potřeba inzulín (zvyšuje počet GLUT). Čím více glukózy v krvi, tím větší je sekrece inzulínu. Určité množství inzulínu je produkováno stále tak, aby zajistilo vstup glukózy do všech buněk v těle. Inzulín je tvořen v beta-buňkách slinivky břišní-pankreasu.

Pokud je sacharid tvořen dvěma a více cukernými jednotkami, označujeme jej jako oligosacharid. Nejznámějším představitelem je sacharóza, která se vyskytuje v cukrové třtině a řepce. Dalším zástupcem oligosacharidů je laktóza, které se nám dostává z mléka a mléčných výrobků.

Složité neboli komplexní sacharidy najdeme v potravinách, které nejčastěji tvoří přílohy k hlavním jídlům. Tedy v bramborách, rýži, luštěninách nebo v obilovinách. Nejčastějším zdrojem složitých sacharidů je škrob. Pro naše tělo jsou polysacharidy nenahraditelným zdrojem energie, měly by tvořit okolo 60 % denního energetického příjmu.

Sacharidy_2

Důležitým termínem při zaobírání se sacharidy je tzv. glykemický  index. Ten označuje, jak rychle po konzumaci sacharidů stoupne hladina cukru v krvi (glykémie). Čím je glykemický index vyšší, tím rychleji stoupá hladina cukru v krvi. Tím se rychle tělu dodá potřebná energie, zároveň ale rychle odeznívá. Pro naše tělo je určitá hodnota cukrů v krvi nepostradatelná. Při nedostatku přichází stav, který je charakteristický velkou únavou a neschopností pokračovat v pohybu nebo cvičení. Tento stav označujeme jako hypoglykémii. Pak je více než vhodné pozřít nějaký jednoduchý cukr, který rychle dodá energii, a my můžeme v naší aktivitě pokračovat.

Sacharidy jsou nejčastějším zdrojem energie při pohybu. V podstatě každá aktivita našeho běžného dne vyžaduje energii, kterou jsme získali příjmem sacharidů. Jsou rychlejším zdrojem energie než tuky a navíc k jejich štěpení není potřeba přísun kyslíku. Pokud tedy provádíme velice rychlé a krátko trvající pohyby, například posilování, bere naše tělo energii z cukrů. Stejné platí v případě, že naše aktivita má takou intenzitu, že překračuje anaerobní práh. Pak chybí potřebný kyslík a na scénu znovu nastupuje sacharidový metabolismus.

Při skládání jídelníčku se sacharidům nelze vyhnout. Obecně lze doporučit snížit příjem jednoduchých sacharidů konzumací slazených nápojů, cukrovinek a zákusků. Složení a počet sacharidů ve stravě však vždy musí vycházet z našeho energetického výdeje. Zatímco u sportovců mohou tvořit sacharidy okolo 80 % denního příjmu, u lidí obézních nebo trpících cukrovkou je nutné jejich příjem naopak snížit.

Autor: Jakub Kovářů